Tisíc podob

1. dubna 2011 v 9:48 | Almisa |  Povídky (mé)
Ahoj, mi milí čtenáři. Dnes jsem si pro vás připravila první povídku. Uvidíme, zda se vám bude líbit. Své názory mi můžete psát do komentářů. Budu ráda za každou kritiku, tak se nezdráhejte .


Venku švitořilo listí. Zpívalo tajemné písně a já se do nich zaposlouchala. Bylo mi líto, že nemůžu poskakovat v prastarém rytmu písní přírody.
Ucítil jsem její přítomnost, blížila se a já se zaradoval. Přišla, doopravdy přišla, stejně jako pokaždé, když to slíbila. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, jaké mám štěstí. Budu ji vždy chránit, protože ona je mé světlo. Je důvod, proč mě baví zde stát. Vždy vím, že přijde.
Spatřil jsem ji. Měkká tvář v kontrastu s tmavými dravými vlasy mi zase učarovala. Viděl jsem ji snad tisíckrát, a přesto se mi při každém pohledu zastavil tep.
"Ahoj," pozdravila mě a sladce se usmála. Při tom úsměvu jí radostně zazářily oči. Umně vyřezávaná ústa se zkroutila v dalších slovech. Pozoroval jsem její tvář a nemohl se toho pohledu nabažit. "Jakpak se daří?" optala se mě, ale nečekala na odpověď. Věděla, že je to marné. "Já se mám dobře. Zrovna dneska jsme hráli ve škole dobrou hru. Jmenovalo se to ringo. Nevěřil bys, ale bavilo mě to. Někdy si zahrajeme společně," zatrylkovala, poposkočila a oběhla mě. "Mám tě ráda," řekla smutně a zády se o mě opřela. Byla tak maličká, drobounká, bál jsem se, aby ji nezlomil. Oproti mně to byl hotový skřítek. A mládě. Ach ano, byla tak neskutečně mladá.
Stáli jsme a nevnímali udivené pohledy kolemjdoucích. Dívali se na ni jako na blázna. Chtěl jsem ji ochránit, ale nemohl. Na mě se nikdo nepodíval. Už dlouhá léta je ona jediná, pro kterou něco znamenám. Kéž by věděla, co ona znamená pro mě.
Jemně mě hladila. Užíval jsem si ten dotek. Přinášel mi probuzení a mé srdce se chvělo. Natáhl jsem se a také ji pohladil po tváři. Objímal jsem ji a slastí měl přivřené oči.
Kéž bych mohl být jako ona. Nikdy pro ni nebudu dostatečně dobrý. Navždy tady budu stát a dívat se z výšin na svět, který bude protékat jako potůček. Lidé se budou přelévat z jedné strany na druhou a nikdy neuzří mé vnitřní pocity a nálady. Nikdy mi nebudou věnovat pohled, byť jen vzpomínku, která mě vytrhne z nostalgie.
"Půjdu, ano? Zase se stavím zítra. Stůj klidně, stromečku můj," zašeptala tiše dívka. Přitiskla si konečky prstů na ústa a poté mě jimi pohladila po drsné kůře.
"Mám tě rád," vyslal jsem za ní a ona se zářivě usmála. Bylo to poprvé, co jsem se odhodlal na ni promluvit.
"Já tebe taky." Přikývla a otočila se. Závan jejích černých vlasů přinesl noc a na mě padla ta známá slepota. Kůra se zatřpytila do noci a kapky mých slz stekly ke kořenům. Nikdy nebudu dostatečně dobrý. Zavřel jsem své oči a s nimi se uzavřelo i mé srdce. Celým tělem mi proběhlo poslední zamrazení - miluju ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kätte..:-) Kätte..:-) | Web | 2. dubna 2011 v 19:37 | Reagovat

To je nádhera! Ta vykreslená krása přírody, velmi to na mě zapůsobilo.

Nejsem kritik od přírody, spíš takový člověk, kterému se všechno líbí, takže těžko Ti k tomu něco negativního řeknu :-D

2 almisin-svet almisin-svet | 2. dubna 2011 v 20:15 | Reagovat

Děkuju mnohokrát ;). Trošku mi připomínáš mého "kritika 1. dílu"... Ona je ti nesmírně podobná. Hanlivého slova prostě neřekne. Každopádně děkuji a doufám v kritiku jiných. Jsem ráda za to, co jsi řekla. ;) Ale na druhou stranu se chci učit... :D

3 Wewe Wewe | Web | 4. dubna 2011 v 18:13 | Reagovat

Je to krásne, veľmi sa mi páči ten štýl písania, ktorý máš. Veľmi sa teším na ďaľšiu poviedku. Inak máš zle nastavené počítadlo. Keď si sa zaregistrovala na tej stránke vygenerovalo ti to taký ID kód a ten potom musím zadať v nastavení blogu. :) Inak ti to nebude počítať a budeš tam mať stále 0. Keby niečo stačí sa opýtať rada ti poradím. :)

4 almisin-svet almisin-svet | 5. dubna 2011 v 17:17 | Reagovat

Ahoj Wewe. Mockrát děkuji za chválu a pokusím se brzy zase něco napsat. Bohužel mě poslední dobou opustily múzy, ale já si je přivolám. Teď jim dávám na chvíli oddech, pracují pro mě totiž hrozně často ;).
Byla bys hrozně moc hodná, kdybys mi někdy pomohla. Já v blogování lítám - v překladu řečeno nemám "šajnu, vo co go!" :).
Každopádně děkuji moc a pokusím se opravit to počítadlo :)

5 Kritik Kritik | 8. dubna 2011 v 9:03 | Reagovat

Je to moc hezká povídka. Nikdy by mě nic takového nenapadlo a vždycky obdivuji všechny, kteří to dokáží napsat. Myslím si, že budeš velká spisovtelka a chtěla bych ti dát jednu radu: Nikdy se nenechej odradit prvním neúspěchem, právě naopak - neúspěch ať tě motivuje ještě k většímu úspěchu. :)

6 almisin-svet almisin-svet | 10. dubna 2011 v 12:06 | Reagovat

Děkuji Kritiku. A omlouvám se za ten pátek ;). Děkuju ti moc, ostatně, nic jiného nespíš ani dělat nemůžu, co?
První neúspěch bolí. Bolí moc, a až to přebolí, vykecuju se. Ale chybí náplast, není obvaz, bolí to bolí. Moc to bolí. :)
Tak pá a dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama