Chilmag: Odkaz Ochranného kouzla 3b

16. července 2011 v 0:11 | Almisa |  Chilmag: Odkaz Ochranného kouzla
Jelikož jsem dnes zůstala delší dobu vzhůru a oficiálně je již nový den, dávám vám zde pokračování.

"Dobré ráno," ozve se. Je to jako by zdálky, z tunelu. Neochotně otevřu oči. Trošku zaostřím, protože můj první pohled je trošku rozmazaný. A málem vyletím z kůže.
"Ty vole, to mi nedělej." Fihlasa se sklání přímo nad mou hlavou. Připitoměle se usmívá a v očích mu bliká pobavené světýlko. Nejspíš doufal, že takto zareaguju.
"Spala jsi, jako když tě do vody hodí. Tu večeři jsem ti ale stejně přinesl. Když otočíš hlavu, budeš se jí dívat z očí do očí." Vážně se dobře bavil. A opravdu, když jsem otočila hlavu, byla tam má porce lososa, a když jsem ještě trošku zvedla zrak, viděla jsem na malé kuchyňské lince mikrovlnku.
"Hele, kde vy tu berete jídlo?" zeptala jsem se, protože ještě spousta věcí mi tu nebyla úplně jasná. Je sice divné, že uvažuju logicky po ránu, ale mám pocit, jako by se mým příchodem tady změnil celý můj život, tak nechápu, proč by se mi neměly změnit i některé zlozvyky. Teď tím myslím naprostou nechápavost po ránu a během dne.
"Není až tak těžké vyjít na zem a něco nakoupit. Chápeš? Navíc jsou tu ryby! Sice jenom mořské, ale stejně," připomene mi. "Na říční jezdíme jinam," mrkne na mě ještě. Vím, že jsme pod vodou, ale asi si to stále ještě nepřipouštím, protože tady není voda. Jak to, že tu není voda? Musím se pak na to zeptat, protože mi to přijde zvláštní, ale možná žijeme v jakési obrovské bublině. Ač potom nechápu, proč jsem nemohla zůstat na zemi.
"A jak to tepelně upravujete? Vždyť oheň přece musí zhasnout!"
"Proč by to dělal?" Hloupější odpověď jsem od něj dostat nemohla!
"Protože je tu voda?" určitě je tady voda. Asi jsem si na ni jenom zvykla. Je sice pravda, že už když jsem tady přišla, tak jsem ji neviděla, ale stoprocentně tady je. Podmořští lidé přeci jen nejsou kouzelníci, aby dokázali vytvořit takovou vzduchovou bublinu.
"No to jo, ale nezhasne. Vždyť se vaří v kuchyni, tam voda není. Ty sis nevšimla, že v této budově není voda?" Ano, všimla jsem si toho. Jak jen je sakra možné, že tady voda není? Že oni si ze mě jenom naši udělali srandu? Ale jestli tomu tak vážně je, je to tedy doopravdy velmi hloupé, od rodičů bych čekala chytřejší nápady.
"Takže tady není jenom tato jedna budova?" Ani nevím, jak mi to došlo. Možná že proto, že řekl "v této budově," ale vážně jsem na můj vkus po ránu nějak moc chytrá. Každopádně jsem ho nyní asi vážně velmi pobavila, protože se zakuckal a měl z toho strašnou legraci. No jo, já jsem jako zábavný klaun. Pobavím každého, jen musí mluvit o něčem, o čem já nemám ani zdání.
"Cože? Toto je jenom ubytovna číslo 15! Samozřejmě, že tu není jenom tato budova! Ubytoven je celkem 45. V každé je místo až pro 50 studentů! A to jsou jenom studenti," poučil mě nyní už velmi vážným hlasem, jako by byl ten nejchytřejší člověk na světě.
"Tady se chodí do školy?" Říkal studentů? Já dneska střílím asi vážně pecky, protože se zase popadá za břicho, jak mu to přijde vtipné. Lepší by bylo, kdybych ještě spala, na druhou stranu jsem četla, že smích prodlužuje život. S takovou bude za chvíli Fihlasa nesmrtelný. I když, kdo ví, jak to je tady se smrtelností. Už bych se vážně nedivila ničemu.
"To víš, že se tu chodí do školy, co sis myslela?" odpoví mi. Upřímně řečeno jsem si myslela, že tu budu plavat, bude nás tu tři a půl a budeme si lovit jídlo. Dneska už ale nechci vypadat jako úplný blbec, proto raději zarytě mlčím. Sice bych mu pomohla k nesmrtelnosti, ale myslím, že o to by nestál. Kdo taky ano? Žít věčně, ztrácet se v minulosti a vědět, že to všechno nikdy nepřejde? A vidět, jak všichni mí přátelé, vše okolo mě umírá a jenom já žiju. Ne, to bych nechtěla ani já. Vše má svůj konec, který bychom neměli prošvihnout.
"Ok, zajdi se umýt, za dvacet minut tě budu čekat před dveřmi. Já skočím ještě něco vyřešit, souhlasíš?" zeptal se již klidně, kývla jsem a on odešel. Zůstala jsem tady sama.
Pomalu a neochotně jsem ze sebe skopala deku a pravou nohou začínaje jsem vykročila směrem ke koupelně. Tušila jsem, že mám na hlavě vrabčí hnízdo, ale když jsem se podívala do zrcadla, doslova jsem se zhrozila! Na hlavě jsem neměla hnízdo vrabčí, ale rovnou čapí.
Vlezla jsem do sprchy a trošku si posteskla, že tady nemají vanu. Ta s tryskami by byla dokonalá, ale asi si přeji moc. Pak jsem se osprchovala, vyfénovala jsem si vlasy, vyčistila si zuby a převlékla se. Stejně už bylo načase, abych šla. Nestihla jsem si sice v hlavě nic ujasnit, ale to až tak moc nevadilo, aspoň jsem se ničím netrápila.
"Hotovo?" zeptal se mě Fihlasa.
"Jo, co ty?"
"Taky, teďka se mě chytni za ruku, pak ti to vysvětlím," oznámil a já jsem se ho vážně chytla za ruku. Po pravdě řečeno mi to až tak nevadilo. Kdo by odolal. Držet se za ruku s takovým krasavcem. Je totiž vážně nádherný, jeho kůže se tady jakoby až leskne, ale vím, že je to pouze má fantazie. Občas se mi trošku zblázní a já pak vidím věci, které ve skutečnosti neexistují. Co ale existuje? To se teď už neopovažuji hádat.
Pomalu jsme sestoupili dolů po schodech. Pomalu jsme ale šli jenom my, a to na můj popud. Nerada bych nyní zkoušela domino. Bylo tu tolik lidí, že by stačilo, kdyby spadl jeden a ostatní by popadali taky. Když jsem tu šla poprvé, ani jsem si nevšimla, jak prudké jsou ty schody. Na svou obhajobu ale musím říct, že když jsem tu včera šla, myslela jsem především na to, abych se co nejrychleji dostala do postele a mohla spát.
Byli zde studenti, kteří běželi, jako by jim za patami hořelo, ale já jsem to riskovat nechtěla. Jsem tu přece teprve první den, a nechci se hned zapsat zlomením nohy nebo jiným úrazem, který bych si stoprocentně přivodila.
A také jsem si všimla, že každý tu je ve dvojicích. Všichni se drží s někým za ruku. Teda, valná většina. Je tady taky pár málo lidí, co jde samo, a ti se moc šťastně netváří. Možná jim to způsobuje trošku depresi, nevím. Ale vážně je trošku hodně divné, že jsou tady všichni tak šťastní. To jsou tu vážně skoro všichni v páru? A pak jsem si vzpomněla, že já se vlastně taky držím za ruku s člověkem, kterého znám druhý den. Takže bych jim neměla nic vyčítat. Což ani nedělám. Jen se trošku divím, protože na zemi to tak rozhodně není. V tomto věku nejsou všichni zadaní.
Dokonce jsem si teďka hodně před námi všimla dvojice, kdy ta dívenka vypadala sotva na osm let, a její doprovod na dobrých sedmnáct. No, snad je to pouze její bratr, protože toto dvojice opravdu být nemůže, a jestli jo, tak je tady něco divně. Vlastně ne, určitě je tady úplně všechno divně. Ostatně, jak jinak nazvat situaci, že jsem pod mořem, je tady hafo dalších lidí, a já tady budu žít?
"Skrčku? Prosím tě, že se tu pije něco jiného, než slaná voda!" Napadlo mě náhle a vážně jsem měla strach. A ani jsem si nevšimla, jak jsem ho oslovila. On nebyl malý, měřil dobrý 195 cm. Ale stejně jsem mu tak říkala. Až doteď však pouze u sebe v duchu.
"Jak jsi mi to řekla?" podíval se na mě jako bych ho vyrušila a pozdvihl obočí, ale byla to spíše řečnická otázka, protože zase nečekal na odpověď a raději rovnou pokračoval. "A ne, vždyť slaná voda by tě mohla i zabít! To nevíš, že sůl vysušuje? Pije se tu mléko, minerálka, čistá voda, to samé, co u vás!" vyjmenoval, a udělal mi vážně velkou radost.
"Aha, tak dík," sklopila jsem oči, přesto sem byla ráda. Záměrně jsem se vyhnula odpovědi na první otázku, protože i přesto, že byla pouze řečnická, jsem brala jako jakousi svou povinnost mu odpovědět. On asi věděl, že se za to stydím, a tak už se dál ani neptal. Nebo to možná neměl v plánu ani předtím, nevím, těžko říct. On je tak neuvěřitelně zvláštní. Působí na mě tiše a spořádaně, na druhou stranu ale taky tajemně a možná až nebezpečně. Jako pravý gentleman napůl promíchaný s kočkou číhající na svou myš. To je doopravdy nebezpečná kombinace.
Posadili jsme se k žluto-fialovému stolu s čtyřmi židlemi. Okamžitě se mi vybavilo Slunce a levandule.
Děkuji za případné komentáře, určitě odpovím. Nebojte se kritiky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama