Chilmag: Odkaz Ochranného kouzla 3c

17. července 2011 v 18:22 | Almisa |  Chilmag: Odkaz Ochranného kouzla
Milí zlatí, dnešek je perný den. Bolí mě hlava, protože jsem jej celý strávila venku na tom sluníčku. Pokud jste na tom stejně, možná vás aspoň trošku potěší pokračování mé malé povídky. :) Líbí se vám?

Snídaně byla formou bufetu, a že bylo z čeho vybírat! Já si však stejně vzala kukuřičné lupínky s mlékem a čerstvý rohlík. Mňam. I když jsem tady dole, odmítám měnit svá oblíbená jídla a naprostou závislost na nich.
Nevím, jak je to možné, ale asi se mi tu líbí. Všude je čisto, a rozhodně je tu i útulno. Cítím se zde jako doma. A tak už jsem se necítila věky. Kdybych si nevzpomněla na kamarádky, asi bych se cítila jako v dobré pohádce. Tato ovšem happy end mít nejspíš nebude.
"Ahoj. Jmenuji se Karon a toto je Nina," přisedl si k nám pár přibližně v našem věku. Vypadali vesele. Usmívali se a vykládali nám všelijaké vtipy a já ani jeden neznala.
"Ty jsi tu nová, že?" otočila se na mě Nina po chvíli. Až dosud šla debata více méně mimo mě, takže jsem ji skoro vypouštěla, ale nyní jsem musela odpovědět.
"Ano, teprve od včerejška," přikývla jsem. Nechtěla jsem to nijak dále rozebírat, protože mi to nepřišlo důležité.
"Fihlaso, prosím, že ji tu můžu provést? Já jsem ještě nikoho neprováděla. A víš, že chci, prosím, prosím!" nenápadně jsem se snažila gestikulovat na Fihlasu, že ne, že s ní nikam jít nechci. Chovala se sice ke mně mile, ale byla mi hodně nesympatická. S ní jsem se vážně kamarádit nechtěla.
"Ale jistě. Almisa bude moc ráda. Ale Almi, nemáchej těma rukama tolik, neboj, mouchy tu nelétají!" připomněl mi a já v tu chvíli myslela, že mu jednu vlepím. Připlácla jsem si dlaň na čelo v gestu, které jsem vídala v pohádkách Walta Disneyho. Nestačilo mu, že mě hodil do jámy lvové - dal mě na starost Nině - ale ještě mě k tomu všemu musel totálně znemožnit. No gratuluju, povedlo se mu to. Zahanbeně jsem sklopila zrak a doufala, že se vypařím jako pára nad hrncem, ale nestalo se. Stále jsem tady seděla a musela poslouchat, jak se ostatní baví o mně beze mě.
"Moc si to užijeme, neboj se Fihlaso. A já vím, kam zajdeme. Já ji vezmu na věž, podíváme se k učitelům a někomu ji představím. No musíš si tu najít přátele!" Ta poslední věta byla zase směřována na mě. Já se však rozhodla ji ignorovat. Sesunula jsem se ještě víc do židle, nálada poklesla pod bod mrazu a já naštvaně usrkávala ze svého mléka s kukuřičnými lupínky, a ani to už mi tolik nechutnalo.
"To budeš moc hodná. Já musím ještě něco zařídit. Navíc mám dneska stráže," usmívá se jako pakoň Fihlasa. No to snad není možné! On je jí snad ještě vděčný! A jak myslí ty stráže? On je, strážný? To je blbost! Nebo může být anděl strážný. To by nebylo špatné. Divných věcí se teďka děje dost, tak proč by se nemohlo stát i toto? Brzy mi došlo proč. Fihlasa není anděl. A to myslím jakože ani náhodou. Nemá křídla ani vlastnosti človíčka, kterého si představuju jako anděla. Vlastně je to spíš takový dozorce. Ano. Vyrovnaný, neustále připravený dozorce. S trošku zvláštním přístupem.
Otřásla jsem se a o kousek jsem se přeci jenom zvedla, abych se mohla rozhlédnout a vidět ostatním do obličejů.
"Jaké stráže?" zamžourala jsem na něj spoza obroučků svým brýlí.
"Tys jí nic neřekl?" vyjel na Fihlase Karon. Kdybych nebyla tak mimo, nejspíš bych se rozčilovala, že zase mi měli něco říct, ale nikdo se tím neobtěžoval. Teď se na ně jenom tiše koukala a čekala, jak se to vyvrbí.
"Kdy jsem jí to měl říct? Včera spala jak dudek!" Fihlasa použil omluvný tón. Podle mě se Karonovi neměl za co omlouvat, ale to je jeho věc. Já mu do jeho chování kecat nebudu. Vím, že bych se o to všechno měla zajímat, ale připadala jsem si jako opilá. Jako kdybych to všechno pozorovala z dálky a ani se zapojit do debaty nemohla.
"Já jí to všechno vysvětlím. My budeme nejlepší kamarádky, viď, Almiso?" Cítila jsem, že to myslí upřímně. Ale mě to bylo jedno. Nechci, aby se mnou kamkoli chodila. Nechci, aby se se mnou přátelila. A zároveň taky nechci, aby si hrála na mojí "nejlepší" kamarádku. Možná jsem jenom zbytečně zlá, ale sakra mohla by pochopit, že když tu jsem první den, nebudu oplývat dobrou náladou a těšit se z toho, že jsem všechno ostatní ztratila. Ona se zde narodila a vyrosta tady, nevím, jak by se jí líbilo, kdyby se jednoho krásného dne dozvěděla, že musí na zem.
"Tak jo, Almisko, já už musím jít. Tady Nina ti ráda zodpoví všechny tvé dotazy, že, Nino?" obrátil se na mou věrnou "kamarádku" a ta jenom horlivě přikyvovala. Poté mě pohladil po mých delších, světle hnědých vlasech a mé srdíčko se zatetelilo štěstím. Překvapilo mě, jak jsem na ten dotek reagovala. Zmetek jeden srdcovitý, copak jsem mu něco takového povolila? Určitě to zrychlené tlučení musí všichni slyšet. To proto se na mě tak dívají. Počkat, oni se na mě vážně divně dívají!
Pomalu a opatrně jsem se rozhlédla a zjistila, že jsem se nespletla. Skoro všichni najednou umlkli a zírají na mě, jako bych měla na nose bradavici, na hlavě takový ten škaredý otrhaný klobouk, vystouplou bradu a právě bych zde přiletěla na koštěti.
"Můžeš mi říct, proč na mě všichni tak civí?" zeptala jsem se neochotně Niny, neboť pokud bych byla vážně tak ošklivá, nechci to slyšet od Karona. To by byl větší trapas, než je to dosud.
"Jsi s Fihlasou, to je dostatečný důvod, aby na tebe všichni zírali, nemyslíš?" odpověděl mi přesto Karon a jeho věrná "družka" pouze přikyvovala. Ona by se měla naučit dělat i něco jiného, než jenom kývat hlavou a žvanit.
Hodila jsem na ně vražedný pohled. Ale asi si to vyložili špatně, neboť se na mě společně zářivě usmáli a já jsem měla možnost vidět čtyři řady bělostných zubů. Pro příště bych se bez toho raději obešla.
"No a co je na tom, že je Fihlasa se mnou?" optala jsem se rezignovaně. Znovu jsem se ohlédla a zjistila, že nikomu jídla z talíře neubylo a všichni se stále dívají na mě.
"Ty to nevíš? Fihlasa má obrovskou moc! Teda, nikdo neví jakou, protože tady si to musíš chránit, ale všichni vědí, že je nemalá! Navíc je to syn jednoho z členů hlavní Rady! A ty, no, ty si ty!" objasnila mi to Nina. Věděla jsem, že nelže, stejně, jako jsem věděla, že mi něco důležitého zatajuje. Trošku mě zarazila ta poslední věta, ale asi jsme se k sobě s Fihlasou vážně moc nehodili. On je naprosto dokonale krásný kluk, a já jsem malé trdlo, co se mu plantá pod nohy. On je chytrý, vyrovnaný a oblíbený a já jsem, no, prostě trdlo. Tohle vážně není moc dobrá kombinace. A syn člena hlavní Rady? To je co? Asi nějaká hodně významná funkce, jinak si to totiž nedokážu moc dobře vysvětlit.
"A jak se pozná, jestli máš nějakou moc?" zajímalo mě. Když už tu jsem, taky bych ráda nějakou tu moc měla, že ano. Nechtěla jsem se cítit méněcenná. Vím, že by mi nějaká, i třeba naprosto maličká moc, pomohla k nalezení odvahy a sebejistoty.
"To bys vycítila. Zjistila jsi, že umíš něco výjimečného? Co jsi na zemi neuměla? Nebo prostě ti jde něco od ruky nebo tak?" oba se na mě zvědavě koukali. Už jsem chtěla říct o tom, jak poznám, kdy někdo jiný lže, a že zjistím, jaká je pravda, když tu najednou se Nina zase ozvala.
"Neboj se, nám můžeš říct všechno! My jsme důvěryhodné osoby!" a zase ke mně vyslala ten zářivý úsměv, při kterém jí vidím až do žaludku.
Věděla jsem naprosto jistě, že tentokrát lže. Ona a ten její Karon nejsou ani trošku důvěryhodní. Vlastně to budou místí drbny, které mě přišly vyzpovídat a zjistit, co se dá. A mou schopnost, pokud nějakou mám, chtějí někomu říct. Kdyby se to ten on dozvěděl, mohla bych z toho mít průšvih. A nejen já. Mohlo by se stát něco strašného, co teď ještě nemůžu vědět ani pochopit. A to mi tedy doopravdy sebejistotu nedodává.
Na jednu stranu mě dosti děsí, že zde mám tak vysoké postavení už první den po příchodu, ale na druhou stranu mě to trošku těší. Nikdy jsem nebyla ničím výjimečná, v ničem jsem nevynikala, a teď najednou je zde o mě takový zájem! Neuvěřitelné, nádherné. Vím, že to sebou nese také určitou zodpovědnost, ale teď to vypadá tak krásě, že se tím odmítám zabývat. Nikdy jsem nebyla ničím zajímavá, normální holka z vesnice, ale toto je něco jiného a přináší to sebou takový hřejivě krásný pocit u srdce. A ač si to těžko dokážu přiznat, vím, že po tom jsem vždy toužila. To je ten důvod, proč jsem záviděla úspěšným lidem. Jako třeba Hance.
Znovu vytržené a znovu se omlouvám. Nechci vám to dávkovat po více než pěti stranách A5. Nebo byste raději, kdybych to zveřejňovala trošku delší? Je to jenom na vás!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 20. července 2011 v 15:40 | Reagovat

Ahoj prosím hlásni pro mě na
http://konstvo.blog.cz/1107/1-kolo-sonoddelovac
předem děkuji a oplácím!

2 Eleonora Draconica Eleonora Draconica | Web | 20. července 2011 v 19:04 | Reagovat

Ahoj, tak jsem taky připravila pokračování své povídky. Jsem zvědavá na Tvůj názor.

3 Sammy Sammy | Web | 21. července 2011 v 14:37 | Reagovat

Ahoj hlásla by jsi pro mě prosím tady? http://www.bookfan.eu/soutez-o-kindle-3/nahled/112

Byla bych ti moc vděčná a promiň za reklamu :)

4 almisin-svet almisin-svet | 23. července 2011 v 11:41 | Reagovat

ahoj Eleonoro, určitě si to co nejdříve přečtu, bohužel, nyní mám příliš práce. Můj milovaný notebooček chytil ošklivého bacila, a tak jej musím přeinstalovat. To je také důvod mé současné "abstinence". Omlouvám se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama